KRYCÍ SOUSTAVA
Encyklopedický pohled na věc
Kůže, chlupy, vlasy a nehty tvoří krycí soustavu. Kůže je největší lidský orgán, pokrývající celý povrch těla a tvořící životně důležitou bariéru mezi tělem a jeho okolím. Na průměrném dospělém člověku váží okolo 5 kg. Zajišťuje ochranu před zraněním, napadením mikroorganismy a poškozením zhoubnými paprsky ve slunečním záření. Kůže je rovněž smyslový orgán, který dokáže zachytit dotyk, teplo, chlad a bolest. Navíc ještě pomáhá při regulaci tělesné teploty a vytváří vitamín D, který, je nezbytný pro zdravé kosti. Vlasy, chlupy a nehty rostou přímo z kůže a poskytují dokonalejší pokrytí a ochranu.
|
|
Zrohovatělá vrstva |
Tvoří ploché mrtvé buňky, které se neustále obměňují. |
|
|
Čirá vrstva |
Je nejpatrnější v tenké kůži, která pokrývá chodidla a dlaně. |
|
|
Zrnitá vrstva |
Se nachází tam, kde se buňky zplošťují a plní se tuhým keratinem, když se posunují směrem k buňkám na povrchu |
|
|
Základní (bazální) |
Vytváří nové buňky, které nahrazují odpadlé, na povrchu. |
|
|
Ostnitá |
Vrstva buněk je propojena spoji ostnitého tvaru. |
|
|
Kožní papily |
Spojují pokožku, se škárou. |
|
|
Nervy |
Předávají zprávy, mezi kožními čidly a mozkem |
|
|
Vzpřímovací sval vlasu |
Napřimuje vlasy nebo chlupy, čímž vytváří, „husí kůži“ |
|
|
Mazová žláza |
Vytváří olejovitý kožní maz, který udržuje kůži a chlupy měkké a pružné |
|
|
Dotykové čidlo |
Zaznamenává i lehký dotyk |
|
|
Potní žláza |
Vylučuje pot na povrch kůže, čímž tělo ochlazuje |
|
|
Tlakové čidlo |
Zaměřuje tlak a otřesy. |
|
|
cévy |
Pomáhají udržovat tělesnou teplotu. |
|
|
Vlasový váček |
Je dutina v kůži, ze které roste vlas, nebo chlup. |
|
|
Podkožní tuk |
Pomáhá při izolaci těla |
Ochrana
Pokožka poskytuje vodotěsný pokryv, který chrání tělo před vysušením nebo promáčením. Voda je z povrchu kůže odpuzována keratinem, který vyplňuje buňky v pokožce, a olejovitým kožním mazem, který se vytváří v mazových žlázách. Když se člověk sprchuje kůže udržuje vodu vně těla. Mezitím čidla citlivá na teplo a chlad vnímají teplotu vody a čidla citlivá na dotyk zaznamenávají dopad vody na kůži.
ÚKOLY KRYCÍ SOUSTAVY
Ochrana – Proti nepříznivým následkům tělesného zranění, chemikálií, horka, slunečního světla, infekcí a přebytku vody. Také proti ztrátě vody.
Udržování teploty – udržuje stálou tělesnou teplotu pocením a změnou průsvitu cév v kůži, cévy se zužují, aby udrželi teplo, a rozšiřují aby teplo vyloučily, vlasy omezují ztrátu tepla z hlavy.
Vjemy – Zaznamenává dotyk, tlak, bolest, oteplování, ochlazování.
Syntéza vitamínu D - Za přítomnosti ultrafialového záření ve slunečním svitu vytváří vitamín D.
Vylučování – v potu vylučuje z těla malé množství odpadních látek.
Svírání – poskytuje povrchu dobrý materiál pro uchopení věcí a zabraňuje vyklouznutí.
Vstřebávání – Povrchem může do těla vstřebávat malé množství důležitých látek.
Vrstvy pokožky
Kůže se skládá ze tří základních částí, pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožka
Pokožka (epidermis) je tvořena mnoha vrstvami buněk dlaždicového epitelu. Horní vrstvy kůže neustále rohovatí, odumírají a odlupují se. Je to způsobeno tím, že buňky v horních vrstvách pokožky se postupně více a více vzdalují od zdroje krve a živin, takže pozvolna degenerují, naplňují se keratinem (rohovinou) a odumírají. Celá pokožka se obmění asi za tři týdny. Za celý život se z člověka oloupe asi 18-22kg mrtvých buněk kůže.Buňky ve spodních vrstvách kůže se neustále dělí a vytlačují starší buňky k povrchu. Součástí spodních vrstev pokožky je také pigmentové barvivo melanin, které chrání tělo před škodlivými účinky UV-záření. Neobsahuje žádné kapiláry (vlásečnice) a většinu živin získává ze škáry.
Škára
Druhou vrstvou kůže je škára (dermis), pevná a pružná vazivová vrstva kůže. Je tvořena sítí kolagenových a elastických vláken. Na hranici pokožky a škáry se nacházejí škárové papily, ve kterých jsou kapilární sítě a nervová zakončení. Za účelem dosažení větší plochy, kterou do pokožky pronikají živiny, jsou papily silně zvlněné a právě jim vděčí člověk za otisky.
Ztráta pružnosti škáry je přirozeným projevem stárnutí - kůže se uvolňuje a skládá do záhybů a vrásek.
Nervová tělíska:
- Meissnerova tělíska (hmatová) - čidla dotyku
- Krauseova tělíska - receptory chladu
- Ruffiniho tělíska - receptory tepla
Ve škáře však nalezneme ještě další části, které mění vzhled a vlastnosti naší pokožky. Jsou tady kožní a mazové žlázy a také vlasové cibulky.
Podkožní vazivo
Podkožní vazivo (hypodermis) je vrstva kůže pod škárou. V různých místech obsahuje více či méně tukových buněk, které slouží jako zásobárna energie a jsou v nich rozpuštěny vitamíny A, D, E, K. V podkožním vazivu se nachází Vater-Paciniho tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu. Funkcí podkožního vaziva je izolovat a chránit svaly a nervy. Podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost celého těla. U žen bývá tato vrstva silnější.
Funkce kůže
Kůže plní řadu rozmanitých funkcí, mezi něž patří:
- ochranná funkce: jedná se o bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím. Kůže chrání tělo proti vniku škodlivých látek, mikroorganismů a před UVzářením.
- smyslové funkce: v kůži je uložena řada receptorů (nervových zakončení), které reagují na teplo, chlad, tlak nebo poranění tkání.
- termoregulace: kůže pomáhá udržovat stálou teplotu těla, a to pomocí kožních cév a potních žláz. V teplém prostředí se cévy rozšiřují, dochází ke zvětšení průtoku krve, a tím k urychlení výdeje tepla. Mnoho tělesného tepla se totiž spotřebuje k odpaření potu. Na druhé straně kůže zabraňuje nechtěnému odpařování tekutin z těla.
- skladovací funkce: v podkožním vazivu se skladuje tuk. Ten má kromě funkce zásobní i funkci mechanickou a izolační. Jsou zde uskladněny i vitaminy rozpustné v tucích.
- vylučovací funkce: kůže je vedle ledvin dalším důležitým orgánem pro vylučování chemických látek z těla. To je zajišťováno mazovými a potními žlázami, jejichž sekrety (pot a maz) přispívají k ochraně kůže. Pot svou kyselou reakcí omezuje růst mikroorganismů. Má proto slabé dezinfekční účinky. Vylučování potu je zároveň velmi důležitý prostředek termoregulace organismu.
- resorpční funkce: přes kůži je možné do těla vpravit jen látky rozpuštěné v tukových rozpouštědlech nebo v tucích, které lze do kůže vtírat (např. různé léky v podobě mastí). Přes kůži je také možné absorbovat dýchací plyny. Zdravá kůže je schopna absorbovat jen malé množství látek. Poškozená kůže má však velké resorpční schopnosti, což může vést k rozvoji infekcí způsobených mikroorganismy.
- estetická funkce a komunikace: př. červenání; je možné uhodnout psychické rozpoložení jedince
Barva lidské kůže
Barvu kůže určují její barviva – melanin, karoten a hemoglobin. Melanin se tvoří ve specializovaných buňkách, melanocytech. Má červenou hnědou až černou barvu. U lidí s tmavou barvou kůže vytvářejí melanocyty více melaninu, který je tmavší než u lidí se světlou barvou kůže. Karoten, který získáváme například z mrkve je oranžové barvivo, ukládající se v povrchové vrstvě zvané epidermis. Hemoglobin je v kožních cévách, dodává růžový nádech.
Melanin
Melanin je označení pro hnědý až černý pigment, který se vyskytuje v těle. Z chemického hlediska je odvozen z aminokyselin tyrosinu či tryptofanu, jež jsou oxidovány a zpolymerovány. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumalanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu.
V lidském těle se vyskytují nejen v kůži, ale například i ve vlasech či v sítnici.
Jeho Fce:
Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí být dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D. Pohlcuje především ultrafialové záření, které mění z 99,9% na teplo, a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, tím chrání DNA buněk před poškozením a vzniku zhoubného nádoru melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, když dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (tzv. melanismus) nebo naopak melanin je produkován v nižším množství (albinismus).
Karoteny jsou pomocná fotosyntetická barviva. Nacházejí se v buněčné membráně a jsou lipofilní, tzn. že se rozpouštějí v tucích (tzv. lipochromy). Tyto karotenoidy fungují v buňce, ať už jde o řasu, nebo o vyšší rostlinu, jako jakési sluneční brýle, aby nedošlo k poškození buňky i DNA slunečními paprsky, které v sobě skýtají obrovskou energii. Z toho vyplývá, že když Slunce začne vycházet, tak množství karotenoidů v buňce je malé, a naopak je velké množství chlorofylu, a když má Slunce nejvyšší intenzitu tak se buňka brání tím, že zvýší množství karotenoidů a sníží množství chlorofylu. Za zmínku stojí to, že „světlo“ sbírají pomocí sběrných antén, které mohou natáčet libovolně podle intenzity světla.
Zachycenou energii předávají karoteny na fotosystému II chlorofylům, které ji využívají k excitaci elektronů v primární fázi fotosyntézy. Karoteny tedy kromě ochrany buňky před nadměrným ozářením také zvyšují spektrum vlnových délek, na kterých je fotosystém schopen absorbovat, a mají tedy též fotosyntetickou funkci.
Hemoglobin
Hemoglobin (zkratka Hb) je červený transportní metaloprotein červených krvinek. Hlavní funkcí hemoglobinu je transport kyslíku z plic do tkání a opačným směrem odstraňování oxidu uhličitého z tkání do plic. V aktivních erytrocytech savců hemoglobin tvoří 35 % obsahu. Průměrné množství hemoglobinu v jednom erytrocytu je 28-32 pg.