POHLED DO LÉKAŘSKÉ FYZIOLOGIE

Základem je znalost trávení, pro lepší chápání principu, jakým je postavený jídelníček.

Trávení

Čerpáno z Lékařské Fyziologie od William F. Ganong

Trávení (digesce), někdy také zažívání, je metabolický biochemický proces, jehož cílem je získání živin z potravy. V rámci trávení se potrava rozkládá na jednodušší látky, které jsou dostatečně malé, aby mohly být absorbovány v těle. Trávení je typické pro živočichy a většinu heterotrofních (masožravých) rostlin.

Při trávení se disacharidy a sacharidy mění na jednoduché cukry, tuky se štěpí na (acyl)glycerol a mastné kyseliny, bílkoviny zase na aminokyseliny. Nukleové kyseliny se štěpí na nukleotidy, ty dále na nukleosidy a kyselinu fosforečnou. Když je proces trávení ukončen, dochází ke vstřebávání živin. U vyšších živočichů se tak děje převážně v tenkém střevě a částečně i v tlustém střevě.

Hlavním mechanismem trávení jsou tzv. hydrolytický rozklad pomocí hydrolytických enzymů, které urychlují rozklad složitých řetězců tím, že usnadňují jejich reakci s molekulami vody. Existují specializované hydrolytické enzymy pro každý typ látek: pro bílkoviny, tuky i sacharidy. Před vlastním trávením však často dochází k rozmělňování potravy, a tím zvýšení plochy, na kterou mohou působit enzymy.

LÉKAŘSKÁ FYZIOLOGIE – I.

TRÁVICÍ SOUSTAVA – GASTROINTESTINÁLNÍ TRAKT 

ČASOVÁ

PRODLEVA

TRÁVICÍ

ORGÁN

TRÁVICÍ

PROCES

Dokud není

Strava

Důkladně

Roz-

mělněna.

40 x

Kousnout

30 sekund

ÚSTA

ÚSTNÍ

DUTINA

cavitas oris

 cavum oris

Před vlastním trávením často dochází k rozmělňování potravy, a tím zvýšení plochy, na kterou mohou působit enzymy.

Trávení sacharidů

Natrávení sacharidů začíná v ústní dutině. Zde se škrob a glykogen (polysacharidy) z potravy rozkládají pomocí enzymu amylázy (ptyalinu), který je obsažen ve slinách. Amyláza mění v ústech, jícnu a hltanu polysacharidy na disacharid maltózu.

10 sekund

Hltan pharynx

Jícen

eosophagus

Společná část dýchací a trávicí soustavy. Tvoří také přechod mezi výše umístěnou ústní dutinou a níže umístěným jícnem a hrtanem. Potrava by měla vždy procházet do hltanu - hrtanová příklopka se po každém polknutí zavře a zamezí soustu vstup do hrtanu. V opačném případě by totiž mohlo vdechnutí sousta mít smrtelné následky.

Přibližně 25-32 centimetrů dlouhá trubice, jejíž průměr cca 2,5 centimetrů. Je tvořen hladkou svalovinou, která vyvolává rytmické pohyby (peristaltika), které posouvají potravu do žaludku.

3 – 4

hodiny

hlavně

maso!

Žaludek

ventriculus, gaster, stomachos

Trávení proteinů

Natrávení proteinů začíná v žaludku, kde se potrava mísí s žaludečními šťávami, jež vylučuje stěna žaludku. Tímto promícháním vzniká kašovitá trávenina. V žaludeční šťávě je poměrně vysoká koncentrace kyseliny chlorovodíkové (HCL). Díky ní je v žaludku velmi kyselé prostředí a pH je kolem 2. Taková acidita by například byla dostačující k rozpuštění železných hřebíků. Toto kyselé prostředí vede k narušení mezibuněčné hmoty mezi buňkami potravy a dále ničí bakterie (baktericidní účinky).

Vylučování žaludečních šťáv řídí hormon gastrin. Ten zajišťuje, aby zbytečně nebyly produkovány enzymy v době, kdy je žaludek prázdný.

Součástí žaludečních šťáv je také pepsin, který rozkládá bílkoviny na menší polypeptidy. Aby pepsin netrávil i stěny žaludku, je vylučován v inaktivní formě, jako tzv. pepsinogen. Jiné buňky stěny vylučují již zmíněnou kyselinu chlorovodíkovou a reakcí pepsinogenu a HCL teprve vzniká v určité vzdálenosti od stěny žaludku pepsin. Přes toto opatření (a přesto, že je na stěně žaludku hlen) však stěna žaludku narušována je a musí se (každé tři dny) regenerovat. /čistit/

DUODEN

Pankreas

Trávení sacharidů

Další fáze trávení sacharidů se odehrává v tenkém střevě. Zde se rozkládají pomocí enzymu amylázy, který tentokrát vylučuje slinivka břišní, i další polysacharidy., opět na disacharid maltózu. Další enzym, maltáza, rozkládá disacharid maltózu na dvě molekuly glukózy. V tenkém střevě se však rozkládají i jiné cukry, například enzym sacharáza rozkládá sacharózu na fruktózu a glukózu, laktáza rozkládá laktózu na galaktózu a glukózu. Tyto jednoduché cukry jsou následně vstřebány do krve.

2,5 – 3

hodiny

Tenké střevo

intestinum tenue

 Zde končí natrávení a začíná trávení samotné.

vstřebávání živin. Průchod ze střev do krevního oběhu.

Část trávicí trubice o průměru 3 centimetrů a délce až 3-6 metrů. Dochází zde ke konečnému natrávení potravy a vstřebání většiny živin. Jeho povrch je zvětšen (až na 300m²) pomocí klků, což jsou útvary vysoké kolem 1 mm, které vyčnívají do prostoru střeva.

Dělí se na:

• Dvanáctník (duodenum) - dlouhý 25 cm
• lačník (jejunum)
• kyčelník (ileum)

V tenkém střevě probíhá chemické trávení pomocí tří různých šťáv: střevní šťávy, šťávy slinivky břišní a žluči. Střevní šťáva je produkována žlázkami tenkého střeva a obsahuje erepsin (rozklad bílkovin), lipázy (rozklad tuků), amylázu (rozklad cukrů). Šťáva slinivky břišní vzniká, jak název napovídá, ve slinivce břišní a do střeva ústí ve dvanácterníku a je složena z trypsinu (štěpí bílkoviny), lipázy a amylázy. Žluč vzniká v játrech, skladuje a zahušťuje se ve žlučníku a do tenkého střeva ústí ve dvanácterníku. Žluč obsahuje žlučová barviva (bilirubin, biliverdin) a soli žlučových kyselin, které zajišťují emulgaci tuků.

Trávení proteinů

V tenkém střevě se díky enzymu slinivky břišní - trypsinu - rozkládají polypeptidy na peptidy. Tento proces je aktivován enteropeptidázou, která mění neúčinný trypsinogen na trypsin. Na tomto štěpení se podílí i další enzym, chymotrypsin.

Další štěpení obstarávají enzymy aminopeptidázy, karboxypeptidázy a dipeptidázy, které nakonec rozdělují řetězce na jednotlivé aminokyseliny.

Trávení tuků

Trávení tuků začíná ve větším rozsahu až v tenkém střevě. Je mírně problematické, protože tuky nejsou rozpustné ve vodě a hydrolytické enzymy mají tím pádem ztíženou práci. Z tohoto důvodu jsou tuky v tenkém střevě štěpeny na malé kapénky, a to účinkem žlučových solí. Tomuto procesu se říká emulgace.

Díky emulgaci se ke kapénkám dostanou enzymy lipázy, které štěpí na mastné kyseliny a glycerol. Tento proces probíhá zejména ve dvanáctníku, prvním oddílu tenkého střeva.

Trávení nukleových kyselin

Také nukleové kyseliny, tedy zejména DNA a RNA, jsou využity tělem, protože obsahují cenné prvky. V tenkém střevě se DNA a RNA díky enzymu nukleáze štěpí na jednotlivé nukleotidy (př. AMP). Ty se dále rozkládají působením nukleotidázy na nukleosidy. Tím však rozklad nekončí a enzym nukleosidáza je dále štěpí na jednotlivé dusíkaté báze, cukr a kyselinu fosforečnou.

30 – 40

hodin

Tlusté střevo

intestinum crassum

Slouží k zahušťování potravy (nikoliv k jejímu trávení), probíhá zde vstřebávání zbylé vody, solí a vitamínů. Nachází se v něm také bohaté bakteriální osídlení. Díky symbiotickým bakteriím zde probíhají kvasné a hnilobné procesy (vzniká methan,amoniak,...) a také některé vitamíny – K, B₁₂. Tlusté střevo se plní 4 – 8 hodin po příjmu potravy a vyprazdňuje zhruba po 18 hodinách. Poslední částí tlustého střeva je řiť (lat. anus) se dvěma kruhovými svěrači. Řitním otvorem se při defekaci dostává z těla stolice. Stolici tvoří nestravitelné zbytky potravy, odloupané buňky epitelů, voda, anorganické látky, produkty rozkladu žlučových barviv (určují barvu stolice), odumřelé bakterie a produkty jejich metabolismu.

Tlusté střevo se dělí na:

• Slepé střevo (caecum) a červovitý přívěšek (appendix vermiforis)
  • Tračník
  • vzestupný tračník (colon ascendeus)
  • příčný tračník (colon transevertum)
  • sestupný tračník (colon descendeus)
  • esovitá klička (colon sigmoideus)
• Konečník (rectum)

Zisk energie

Lidé využijí z potravy asi 80 - 90% organických látek. Pro člověka nestravitelná je zejména celulóza, ale i některé další látky, jako je lignin, vosky, chitin, pektin, beta-glukany a oligosacharidy. Nestravitelná část potravy se také označuje jako vláknina.

Část energie se také v procesu trávení spotřebovává. Energeticky náročná je peristaltika, pozvolný rytmický pohyb stěn některých orgánů, jako jsou střeva. Dále se energie spotřebovává na výrobu a vylučování trávicích enzymů, aktivní přenos látek přes membrány a podobně.

Důležitý poznatek: Rozhodně jste si mohli všimnout, že existuje rozdělené trávení, nikoliv rozdělená strava.

Pro nestravitelnou vlákninu končí cesta trávicím traktem definitivním odchodem přes část zvanou: rectum.

LÉKAŘSKÁ FYZIOLOGIE – II.

VSTŘEBÁVÁNÍ ŽIVIN – CESTA DO SVALOVÉ BUŇKY

ČASOVÁ

PRODLEVA

ORGÁN

PROCES

KREVNÍ

OBĚH